Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme – Robins, K.

Robins se v úvodu zaobírá definicí kyberprostoru, přičemž vypichuje Stengerovou: kyberprostor nemá polohu, ale můžeme se do něj podívat. Tzn. kyberprostor jako něco, co je mimo náš fyzický svět, něco více abstraktního. V tomto prostoru, bez příslušnosti, pak můžeme jednat společně a také společně usilovat o mír. Sherman a Judkins si virtuální realitu představují bez hranic, míří to téměř do božích výšin. Takto otevřený nový svět možností, uzavírá lidstvo před reálným světem, protože v reálném světě není tak rozmanitá svoboda, jako je tomu ve virtuální realitě. Sherman a Judkins říkají, že naše vlastní nedokonalá skutečnost se může stát minulostí. Bude nahrazena pohodlnější verzí, osvobodí nás od omezujícího reálného světa.

Continue reading Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme – Robins, K.

Já a vy všicí uvnitř

I když se zdá, že je svět celistvý, ve skutečnosti je svět složen z fragmentů, které vnímáme. Náš mozek jednotlivé smyslové inputy filtruje a dále zpracovává do iluze celistvosti. Nevnímáme vůni při odtržení kusu chleba, vnímáme i jak odtržení vypadá, jaký vydává zvuk a zda je kůrka křupavá. Získáme jeden obraz o chlebu.

Continue reading Já a vy všicí uvnitř

Mrtvé médium, pič

Jedno z nejlepších mrtvých médií, je jednoznačně mumifikace. Největší mediální zastoupení měl starověký Egypt. Za ním ve velké dáli pak Inkové, sem tam někdo v Číně a v Grónsku. Egypťané z mumifikace vytvořili umění. Jejich řemeslná zdatnost a preciznost vytvořila dokonalé postupy zachování ostatků zemřelých, které se pak mohli v klidu odebrat. Nedocházelo pouze k mumifikací lidí, ale také zvířat.

Continue reading Mrtvé médium, pič

Prometheus – analýza mimozemského HCI

Technologie na lidské lodi nevypadá až tak futuristicky, na základě čehož se dá odvodit, že nejsme v daleké budoucnosti (např. nalepený „strip“ s displeji pro projekci dat do skafandrů, tablety a dotykové plochy). Je patrné, že upuštění od mechanického ovládání dává smysl. Použití digitálních obrazovek je opět krok v před, kdy je lidský faktor pouhým sekundantem automatizovaných procesů, které dávají nanejvýš zpětnou vazbu v podobě dat. Čím více bude komplexnější systém, tím méně mu bude jednotlivec rozumět, navíc HCI, kdy by se mělo jednat o intuitivní ovládání, které uživatele nezatěžuje logikou ovládání. 3D holografická projekce znázorňující bod v čase a prostoru je mnohem názornější než sada obrázků či textový popis, video. Ovšem ovládání může být mnohem náročnější na motorické schopnosti člověka. Prostorová projekce bude vždy průhledná, různé body budou splývat a z různých úhlů působit chaoticky. Zde je vykreslená budoucnost v automatizaci a tomu je také přizpůsobená vizualizace a ovladatelnost rozhraní.

Continue reading Prometheus – analýza mimozemského HCI