Robins se v úvodu zaobírá definicí kyberprostoru, přičemž vypichuje Stengerovou: kyberprostor nemá polohu, ale můžeme se do něj podívat. Tzn. kyberprostor jako něco, co je mimo náš fyzický svět, něco více abstraktního. V tomto prostoru, bez příslušnosti, pak můžeme jednat společně a také společně usilovat o mír. Sherman a Judkins si virtuální realitu představují bez hranic, míří to téměř do božích výšin. Takto otevřený nový svět možností, uzavírá lidstvo před reálným světem, protože v reálném světě není tak rozmanitá svoboda, jako je tomu ve virtuální realitě. Sherman a Judkins říkají, že naše vlastní nedokonalá skutečnost se může stát minulostí. Bude nahrazena pohodlnější verzí, osvobodí nás od omezujícího reálného světa.
Robins smetává ze stolu veškeré materiály o existenci dokonalejšího světa v kyberprostoru. Jedním z argumentů je poukázání na výrobce, kteří technologii tvoří, na jejich post na planetě, na jejich pozici v politice. Jsme na Zemi, sami. Denně se rodí mnoho nových lidí, denně se zmenšuje jejich prostor a denně se vyhrabe ze země kámen, který by onomu člověku dal jeho svobodu v kyberprostoru. Jednou vše dojde a uhánět k virtuální realitě, uslintán a upocen, probouzet se v nádherném prostoru, je nereálné. Jsme lidé, nemůžeme být součástí výpočetního clusteru. Ani baterií. Jsme stále zvěř, a něco dokonalého a absolutně svobodného, by nás umučilo. Krueger nadnáší problém, kdy manipulujeme s vlastním vzhledem virtuálního já, dle přání. Dochází k reflexi této změny na okolí a na sebe. Jak takováto změna ovlivní naše chování. Hayles naráží na problém subjektivity v kyberprostoru. Naše mysl bude omezena rozhraním komunikujícím se simulací. V kyberprostoru se volá po komunitě, ale nevytváří se společnosti, zde život podporuje pocit identifikace a symetrie mezi jednotlivci. Raulet říká, že subjekt je redukován na čistou funkčnost. Snažíme se interpretovat náš dokonalý obraz skrze moderované technologie. Virtuální kultura je utopie. Kyberprostor a virtuální realita nemohou být nástrojem k dosažení lepšího světa.
Robins v textu zmiňuje přechod z reálného světa do virtuálního světa, jako návrat k dětství. Lenzen tento akt vidí jako zkázu lidstva, zároveň v tom vidí prostor k obnovení světa.
Celý text je příjemný. Velmi se ztotožňuji s myšlenkou, kdy nemůžeme utíkat z reálného světa k simulaci světa, dokonalého světa, založeném na znalostí z reálného světa. Celou technologii, kyberprostor, virtuální realitu, bychom měli chápat jako rozšíření, ne jako prostředek k vytvoření nového světa. Cesta oproštění od omezení, čímž reálný svět je, nás zničí.
