V této práci se věnuji rozpoznávání vzorů. Vycházím z knihy Douglase Rushkoffa, Present shock: when everything happens now. Snažím se přijít na to, proč jsme čímdáltímvíc fraktaloidní. Proč je naše společnost kostrbatá a když si přiblížíme jednotlivé body, tak koukáme na sebe. U toho poslouchám soundtrack ze hry No Man’s Sky, přezdívaná též No Man’s Lie, nevysvětlím proč.
Tag: Kognitivní
Konzervování na pak
„Já ten traktor nechci, stačí mi dědův pluh a tady Amála.“ Mohl si Janek zlepšit podmínky práce, Amála mohla v klidu sedět na slámě a dumat o kravím životě. Jenže Janek nechce změnu. Janek chce ráno vstát v pět, nazout si holínky po tátovi, posnídat chléb o soli a vyrazit na pole. Chce se vrátit utahaný po šichtě jak v nemocnici. I to Jožka mu furt v krčmě vypráví, že ten nový Zetor, panečku, to je mašinka. „Normálně, to bys, Janku, vstal v sedm, ne v šest, nazul bys Nikey, protože se prostě neušpiníš a vrátil by ses zpět domu ještě v poledni. V klidu bys podojil Amálu a dal si teplé mléko.“ Jenže Janek mává rukou: „Vlez mi na záda, Jožku, vole, mně je takhle dobře.“ No a za rok Janek umřel, protože se ouplně stahal. Jožka si to frčí po poli v Zetoru a balí na něj místní ženský. Ještě pár let mu bude určitě hej.