„Já ten traktor nechci, stačí mi dědův pluh a tady Amála.“ Mohl si Janek zlepšit podmínky práce, Amála mohla v klidu sedět na slámě a dumat o kravím životě. Jenže Janek nechce změnu. Janek chce ráno vstát v pět, nazout si holínky po tátovi, posnídat chléb o soli a vyrazit na pole. Chce se vrátit utahaný po šichtě jak v nemocnici. I to Jožka mu furt v krčmě vypráví, že ten nový Zetor, panečku, to je mašinka. „Normálně, to bys, Janku, vstal v sedm, ne v šest, nazul bys Nikey, protože se prostě neušpiníš a vrátil by ses zpět domu ještě v poledni. V klidu bys podojil Amálu a dal si teplé mléko.“ Jenže Janek mává rukou: „Vlez mi na záda, Jožku, vole, mně je takhle dobře.“ No a za rok Janek umřel, protože se ouplně stahal. Jožka si to frčí po poli v Zetoru a balí na něj místní ženský. Ještě pár let mu bude určitě hej.
Svět je plný informací. Aby cokoli organického na Zemi přežilo, musí nějakým způsobem tyto informace číst, učit se z nich a vyhodnocovat je. V průběhu vývoje se živočichové museli enormnímu přívalu informací přizpůsobovat a začít selektovat podstatné od nepodstatného.
Lidský mozek nevědomky vypouští určité informace, protože je mnohem snazší si je „dopočítat“. A navíc vnímá informace tak, jak mu jsou předkládány. Např. vnímání barev je natolik subjektivní, že já žlutou vnímám takto, ale další člověk ji může vnímat jako já zelenou, kterou nazývá žlutou, protože je pro něj zažitou žlutou. Naučil se, že toto je takovéto. Nikdo mu už nerozmluví, že se nejedná o žlutou, ale o zelenou.
Člověk se rozhoduje na základě zkušeností, znalostí informací. Z okolí přijímá data, která posléze vyhodnocuje. Mozek se soustředí pouze na to podstatné. Vnímá korunu stromu jako korunu stromu, nevnímá jednotlivé listy. Nevnímá malé barevné rozdíly mezi jednotlivými listy. Vnímá zelenou korunu stromu. Při pohledu na nejčernější materiál není mozek schopný tuto informaci pochopit. Mozek není schopný zdravě fungovat v absolutním tichu. Proto se pak získané informace snaží převézt na něco pochopitelného – naučeného. Např. při pozorování omítky můžeme zahlédnout různé povědomé tvary, tváře, postavy atp.
My si vlastně vytváříme iluzi světa. Skrze dostupné nástroje si projektujeme vnímané informace. Na základě této iluze, vnímané informace, se rozhodujeme. K rozhodování používáme kognitivní biasy.
Jedním z nich je i konzervativní bias. Jedná se o sklon neefektivně revidovat přesvědčení, kdy jsme konfrontováni novými informacemi (říkejme tomu třeba důkazy). Stejně jako Janek nechtěl vyměnit svůj stařičký pluh, když mu Lojza povídal o traktoru, který je naprosto očividně lepší. Lidé tíhnou k podceňování cennějšího, pravděpodobnějšího, frekventovanějšího a přeceňování nižšího (Hilbert, 2011).
Barberis, Shleifer a Vishny navrhují model chování investora, který je motivován konzervativním a reprezentativním biasem. Přičemž je investor konzervativním biasem velmi pomalu veden aktualizovat své přesvědčení v konfrontaci s novými informacemi. Oproti tomu ho reprezentativní bias vede k tomu, aby dával větší váhu aktuálním trendům i přes nízkou pravděpodobnost výskytu trendu v populaci (Kadiyala, Rau, 2004).
Zdroje
MATHER, G. Foundations of perception. Psychology Press, 2006. ISBN 0-86377-834-8.
BARBERIS, N., SHLEIFER, A., VISHNY, R. W. A model of investor sentiment. Journal of Financial Economics, 1998. 49:307–43.
HASELTON, M. G., NETTLE, D., ANDREWS, P. W. The evolution of cognitive bias. In D. M. Buss (Ed.), The Handbook of Evolutionary Psychology: Hoboken, NJ, US: John Wiley & Sons Inc. 2005. Str. 724–746.
KADIYALA, P., RAU, P. R. Investor Reaction to Corporate Event Announcements: Underreaction or Overreaction? The Journal of Business, the University of Chicago Press, 2004. Str. 357-386. (Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.1086/381273).
HILBERT, M. Toward a synthesis of cognitive biases: How noisy information processing can bias human decision making. University of Southern California, 2011. Str. 14-16. (Dostupné z: http://www.martinhilbert.net/HilbertPsychBull.pdf).
