Je tma, všichni spí. Zrovna jsem doposlouchal hudbu od Tycho a dostal klepec od Turků v CSku. Jdu vypracovat zajímavý úkol, který zaměstná mou koncentraci na bod a ignoraci v tu chvíli nepodstatného. Marek 14: 17-25. Zapojení smyslů po jednom. Vošajstlich.

Sedím. Tu slyším:

V pozadí cvrkají cvrčci. Nebo cikády, asi to úplně nerozeznám. Je asi léto, když cvrkají. A nejspíše i teplo, protože zvuk se tak příjemně rozprostírá místností, kterou se žene jemný vánek. Asi mořský, nejsou slyšet vlny. Kroky dřevěných střevíců. Pravděpodobně dívka, menší krůčky, ladnější a rychlejší chůze. Semtam utichají. Kontra zvuk starého hadru, vlhkého, dělá zvláštní zvuky, když s ním, asi ta dáma, přejíždí po starém stolu. Hadr zadrhává třísky dřeva. Vše je naprosto klidné.

Přicházejí lidé. Baví se. Kroky mladé dámy jsou tytam. Nahradily je mohutnější kroky. Jsou zvláštní, nejspíše je to starší pán s holí, kdy jeho noha dopadá zároveň s jeho pomůckou. Řinčí nádobí. Lidé se baví. Smějí se. Pak se nesmějí. Pak se smějí. Pak se nesmějí.

Pocity: Příjemné prostředí, zvukově vyrovnané. Lidé jsou velmi hluční a přebíjí tu pěknou atmosféru. Nejspíše ji vůbec nevnímají. Rád bych odešel ven.

Tu cítím. Rukou:

Procházím se kolem stolu. Je opravdu opotřebovaný. Všude jsou větší třísky. Když si klekám, opírám se o stolici. Dřevo. Podlaha je asi z kachliček, menších, něco do mozaiky? Je posetá jemným pískem, asi dovnitř navlál. Zdi jsou hrubé, mezi prsty trochu tvrdé. Připomíná to adobe. Lidé si mě nevšímají. Na mé ohmatání nereagují.

Pocity: Jsem zmatený. Chtěl bych vidět.

Tu čichám:

Opravdu jsme u moře. Příjemná svěží vůně. Jemný zápach v pozadí. Asi ten hadr. Vůně jídla. Těžko identifikovatelné. Je cítit víno.

Pocity: Zvláštní vnitřní chvění. Moře se mi líbí.

*Olíznutí*

Nechci olizovat věci. Tedy nelížu je. Ochutnávám s lidmi jídlo. Víno mi chutná. Není úplně studené, je trochu nasládlé. Chléb je jak čerstvý. Ostatní jídlo je zvláštní chuťově. Je kořeněné se spoustou zeleniny. Vše spíše takové skoro kašovité. Je tu i maso. Nechutná mi.

Pocity: Jídlo je fajn. Ale chybí mi ostatní smysly.

Tu stojím. Vidím:

Vidím vše. Svíce. Detaily. Tváře.

Shrnutí

Opomenout ostatní smysly je náročné. Koncentrace na jediný bod je vysilující. Přestat vnímat tělo je zvláštní pocit, samo si řekne a škubne sebou. Byl jsem hodně omezen ostatními smysly, protože v reálném životě je používám dohromady. Existují tedy „hluchá místa“, které neznám. Jako např. neslyšící a jejich vynikající hmat. Sám nerozeznám jednu tečku od dvou po hmatu. Většinou se snažím oprostit od všeho úplně a představit si „nic“. Doslova vůbec nic. Jde to vydržet jen chvíli. Mnohem jednodušší je přestat přemýšlet a jen nechat hlavou proudit smyslové informace. Nepřemýšlet o nich a být jen v nich, jako ve vodě. Ten pocit je uklidňující.